Zachraň mě, holku v černočerném

Zachraň mě, holku v černočerném
jsem sama sebou na cucky trhaná
vývrhel, co zabloudil do děsivé unylosti bytí

cestou všedně stejnou nechci jít
smutkem zbitá bez nálady…

chci zas žít a skákat a běžet po kolejích divů
do země, kde prší sny a sněží troufalost
kde slunce svítí jak žárovka do dějin budoucích

oslňující vize fantastických krajin
navrácených úsměvů

vznášející se ostrovy skalního nebe
řízené klaunem Měsícem
autobusy z barevných rakví

na křídlech drzosti bez cárů pochybností
lehkost v kovovém hávu
šroubů a strojů a mašlí a tympánů a dechu
bez zmatku poslední doby
tolik bolestivé nejistoty

křičím a zpívám do všech stran
od strachu mě chraň
sama ze sebe
ho mám

co dál?