Pohádka o naději?

Zjemnělá a ošoupaná od kapek
leskne se klaviatura na slunci
dnešního odpoledne
Tónina nikomu nic nedluží
vyhlíží modré nebe
pořád ji ještě trochu zebe
Den chýlí se ke konci
slunce hřeje cesty promáčené
a teplem struny naladí
Ptáci pijí vodu z kaluží
prý řeka velkou vodu žene
teď ale klidně odpočívá
deště se nebojí
Hudba večera nabídla přídavek
chlácholivě slibuje:
Mraky jsou v dálce uklizené
Večerní melodie se rozeznívá
Naděje lehce podřimuje
Na zemi pouští slunce prasátka

To už je celá pohádka