Nepálský opál, luňákova kořist.....

...

Dávná magnetická horo, dálnosvite opálových skupenství, luňákova perutnice... 

 

...

z)

 

Jsou prostě dny, kdy jsem příliš racionální pro milování,

příliš vypjatý filosofické analýze, neroztavený, neobřezaný ošlehaný intelekt,

březí questy ametystu vláhy, kondenzace mluvící v hádánkách, strašící úrovně motajících potají.

 

 

Celé se to odvypráví znova, nikam to nevede, stojíme na mrtvém bodě, milenci ze sirotčince utíkající z pláže.

Nejsme schopni uvěřit, že toho druhého milujeme. Věříme, že ráno bude lepší. Pády a rozchody. Uvíjí nás milostivá samota.

Myšlenky zurčí po stezkách pěn. Tepot umírá, když se nedíváš.

 

Vlaji, abych pozdravil ta jitra, jež náleží Tvůrci, jež je miloval, protože po něho byla Stvořena. Poučena o klimatu předávání telepatických vzorů.

Vyprázdněná láska. Smíření. Nová přátelství. Sex & drogy & D'n'B.

Vše Bakchus božsky šíří a Dionýsos se laskavě směje. 

 

...

 

Buď milý, buď krásný, bude ti věřit. Poezie bude bytostná, procítěná, nadýchavičná.

Žádná géniova prázdnota a zoufalství. Čisté krystaly, výsledky dřiny a ponocování.

Věrnost veršům. Věrnost myšlence. Věrnost za věrnost. Důvěra za důvěru.

Křiklavá past křivdy. Podlé myšlení. Výběruhodnost stinných idejí.

Důvěřuj sobě. Svům instinktům. 

 

Dělíš nás. Nejsme půlky. Nejsme životni.

Stavíme na rození. Mnohonásobně. Čirá zbraň.

Tisíce stran. Nic. Papír a oheň.

 

Lásko odpusť...vše mi stává tvou daň.'

y)

Lyra. Napsala mi. Krásné děvče.

Tančil s ní. Spal poté s jinou.

Žíznil po milování. Žíznil po splynutí.

Tak to bývá. Neodpouštíme si.

Nepromíjíce co jsi již odtekla.

Minulé fantazie. Minulé oběti.

Laskavost bolesti. Mrtvé něhy ratolesti.

Svícny bezhlesného. Výhry bez proher.

Lámané údy dutých ker. Svitky drcených ker.

Průsvitná věčnost dcer.

těla naší víry. V sebespasitele.

Znárodnění naší surreálie.Tvůrce varu trýzněného.

Její nízké sebevědomí si vynahrazuje žárlivými gesty.

Musím se odloučit. Skrýt.

x)

Ambivalentní krajiny rozporu - kvetoucí a hnisající oka hluchoty.

Stoupavé pryštění ledabylých vyústění vzpoury. Hluboké jádra vyrovnanosti.

Nejdelší dny života zakončené novým a živým světlem dvaadvacátého jara.

Provazy jako doutnající šlehačky z krásných přání našich mozků Mozkové nádory šamana

v meči starých štiplavých poprašků. Pálivá červená stezka. Bělostná srdce sterých štiplavých poprašků.

Srdce zpopelněná zbabělým Bábelem. Akustika pozitivní něhy ve vysmátých očích sta a jednoho porozumění.

Vstřícná hledání vyšších možností určeného díla z položživýchvstání.

Negativita, lež a zamlčování. Partie slov bez okolků a bytostné kredibility potravy.

Léky lihů a kyselin, které nás posouvají vpřed jako jedy. 

Dosednutí na pozitivní exploatace této exploze planety.

Boží tajemství velehlesná tryskem expirativní Budoucnosti.

w)

Stálé bilance pozitivní hravosti - Rozednění jednou za všechno, proč jsi tady. Jediné a krásné duše, jež tě okolím drcení, doženou úvážit tvůj přínost. Stále jen zdánlivé pozorování naší neulkavosti. Rozbřesk a kamínky v očích, kterým se říká spojitosti. Vitální intence toho, co otevíráš bolesti, mrazu, hřejivosti a klíčům tvé osobnosti.

Kouzla upřímných vyrovnání opravdovosti. Léčebné výlohy akustiky myšlenky tvořené oknem do nebes. Existenční vlny kladných iontů v přelivech na stropě nejkrásnější palety nebe. Krápníky úsměvu při prvních paprscích tvořené výročím naprosté a dokonalé jedinečnosti načasování společné manifestace indigových barev vjevujícího okamžiku.

Zdánlivě přesná a velká připuštění moci pečetící tvořivý zázrak štastných odpuštění za chvíle, které kdy nevznikly tvořivému a krásnému.

...

 

 v)

 

 Nádýchaná amplituda krásného magmatu - Rozvodněné řeky, měnili se v oblaka přeutichající niterné nádhery, zcelované do průrvy na výhních světla totálního probuzení acidového spánku Přítomné smíškovi lucidity. Krystali violkově oranžové soli zbarvující se podle druhého perystalu hýřivé rozplétavosti rozbřeskujících salutací Mysli. O tomhle to celé bylo. Brána do zásvětí doživotně, doširoka ošetřených komnat slibobované bravury neutichající pryskyřice, vzletné hry vzpěňující enklávy okamžiku. Vážím si tvé naslouchavosti, tvé přirozené písně milující dech opředený šibalskou budivostí některých obzvlášť uchovaných myšlenek tajemství boží fantazie. 

 

Vše co pro zítřek dneška žije a oblohou nepálskou omálu omalovánek krápníku obžije, tři vteřiny do propuknutí tísni tíže lehkosti, které jsi tehdá věřil. Pulzující dávnost svítající epochy na kotouči jak vytřeskané kotouče slunce. Živá plazmanebesných prokousávání první z obláčků, propínajících představy, jež byly dříve ven z našeho mozku, než se daly zkompostované do palety velkého elektronového štětce.

 

Míza světlých dětí - naše oči vzkvétali k nebi rajským proutkem moravských umělců. Dřívější elementy dálnic našich rozvodněných, pulzní pozitivitou nalitých kapslí ideí, rozsvěcovali mráčky jak bonbóny nebeské mysli, šumící do fosforeskující pláže vysoké plynoucí a bohorovnější harmonie. 

 

Epocha nových a skutečnějších ocenění nejpřednějších zkušeností zevrubné tváře meditující možnosti. Jasnost spontáního urychlejí svítání a vyvažující růst bezbřehé bezprostřední klíčivosti obložené podešvy hranice očistěných vnímání. Překvapené oči výrazně sounáležíci ústupným stuˇpnům pozitivně zvětšené lehkosti spojitých nádob náhody. 

 

Příjemné výzvy dětem, které zůstávali nepochopené, přesto prosté a učenlivé. On byl jeden z nich. Přišel a ucítil výron všech těch překrásných prožitků, které přistupují blížením žít a sblížit se ti, aby jsi poznal obvazy světlých obrazů a přiblížil se jim. Léčebné provazy lkající tkanivem vjemněné tekutosti země slov za slovy, které jsi kdy použila pro výstup ze sebe samé. Neboť oblaka ví, že se plažíš a tvoříš jejich cesty, když máš srdce i hlavu čistou. 

...

 

 Chvilka jednoho ráje očistěného ztraceného tunelem pekla vidoucích.

 Okamžik zázračného těla pravdy znovuzrození, znovustvoření, co mladý mužíček vypověděl z jejího sametového rejsříku.

 Potkal jej zživýchvstání v uherském hradišti. Nevýslovného hradšťáka:plného úcty a obdivu k pozitivní myšlenkce. Toužil jeho slovy zvídavosti  nabýt a křehkým toulání po věcech energií, vyvýšit barvu té vlny, která tě nutí uvěřit v lepší budoucnosti lidské interakce na bází čistějšího  prožívání a fungování celé splečnosti. 

 

Přát si žít život do detailů, koupat se u čistých pramenů Moravy, jež nás učí tomuto zde, na Mo-ravě a hřát se jejímu životu svému u pramene.

 Měl něco z každého a přesto byl zde jako výsada někoho shůry. V očích měl krásnou nadfyzickou radost, která z něj vyzařovala, jako životadárný olej, při němž se hledáš, aby jsi zvěděl něco málo o vyšším já, které ti naslouchá. Bavil se o místech bydliště dobra, slušné věcné pracovitosti, službě tomu co skutečně stojí za to žít, vzpomínat a stavět pro lepší svět ve vizi jeho Budoucnosti.

 

 Vedřel do umělce tuto tepnu svatých dnů zaplavených klidem naslouchání a básní požehnání těch svítivějším lidem a koncům, jež dlouhověkostí jsou vyslány vpřed. Tak to přichází s básnickou rozdvojeností a hlídání básní vysvobozených z touhy po pochopení, když modré vesla očí nebeských vřou záměnou osobnosti a diletace filtrů myšlenky na čas čoček, je filtrem lepivé masky myšlenky bez masky rezonance. Žádná ztrátová odezva. Kouzelná vonná tíha snů. Petříček přichází a říká, viděl jej, seznal jej, žil a dýchal pro celkovou energii naši, v zájmu společné věci se nacházíme na stejné lidi a dosedáme na kosmické plavidlo myšlení, abychom ozřejmili podstatu. Primitivní, leč jeden z nejpozitivnějších skákajících broučků pod Sluncem, kterého se nám kdy naskytlo poznat. 

 

 Ze všeho toho zbyl neskutečně dlouhý, krásný, přátelský a otevřený pozitivní splín, kypřeného a bodrého života, který stál pro onen moment nezapomenutelné objevnosti na stráži průkopníků mozku a dýchajících spórách matky přírody, mistryně nad mistry, žijících ze záhad Budoucnosti, zatímco ty nejmodravější, indigově opálová obloka, vystupují stalagticky a galakticky a tvoří nadýchaně modrorudy vodopár z nebeského oparu. 

 

 

 Mluvení klidu. O požehnání, jak důležité je stát sám nad sebou i pod sebou, neponižovat se ani se nevyvyšovat. Silný a nejpříjemnější let dvou tváří. Opravdová psychedelická explorace z úst na hranici tišených hlazení výrazů očí, mimiky tváře a rozzářené paničky vystupující exprese jednoho okamžiku, jež má dopad na tuny dalších přizračností, kterým podléháme onou ánémovitou existencí. 

 

 Roznět spatřující dlouhověkosti jsme my jaro všech roznětů. Věříme ve zdravou neumírající chvíli, jejíž cíl je probouzet potomky a utvrzovat pilíře současnosti. V jedné anamnézi strnulé a nepopsatelně krásně obživlé vlně vzácnosti, kdy tah střípků po letech rodící se představy, náhle se děsí celkového počtu možností v součinné rostlině synchronicitní sounáležitosti s kosmimírem, jež narovná všechna levobočivá břicha plodných dětí zítřka, k aspektům pravých hodnocení celé prosté a tiché velikosti, která tě učí znát jádro samé matičky Přírody.

 

 Klečím před tebou a jsem ztracen. Zbídačené ego před palácem hojnosti. Avšak tys, bratře zvěstovatelský těchto lodních sil, kapitálních zdrojů z nové neutišitelně proudící mízy očí sta scénářů lepší dlouhověké a rozkvétající, čisté budoucnosti, ve které se zapříčiníme v dobrých zelených končinách, potomcích dobře živených pozitivním kvantem rezolutního mistrovství čiré energie, objevující se pod sluncem vůbec prvním dotekem pravdy, česti, hrdosti a lásky v touze po krásném a novém světě pro naše Děti.

 

 Mnoho jsi odstínil. První nejčarokonvalinkovatější rácky nadýchaných ledovců nejklidnější  stupání nebeské harmonie. Stav kdy zvedáš na hrudi proudící sílu vln, znovunalézanou metu harmonie, když živí stále žijí milováni projeveným v dobrém na kříži běsnících pozastavení Tajemství plození, nad dílem v kousku té dlaně, zázračné svaté tvůrčí dílny Kosmické. 

 

 A z nejposlednějších sil se pro něj nadechneš a nadecháváš sebou věčnost, vítáš jeho hlásky od původních vyústění a tišebně čistíš každý náznak velké mrákoty, jež v břitké vteřině je rozmělněna a zesvětlena do prostoru bílých, jasněných a jasnících tváří další a další rozjímavosti kamarádské žehnavosti porozuměnní, jemně prozrávajících tříští trýznění jasem; Čistá touha objevovat svět silou zkušenosti a oddálit jej za klam odpovědnosti, který je skutečnější než ona oblaka, která jsem dosud nestvořili.

 

 Smísit spojení s prvním z pohárů rozbřesku a vrápnikovitým sladce nachovým světem opálských křídlů luňáka, který dozvídá se, že stále je třeba věřit v post-milénického hippíka, na kroužky bázně a míru před světem, nikdy není pozdě. Přetrvávající pozitivita společneského obrazu utvrzující v dobrém i to co dosud nenastalo. Mocné sny zastupují mocné a svítivé tváře Země. Ideály toho jara kvetly ve vzduchu i s provzdušnělými kořeny. Stěhované utopie o zombies kapitalismu mizeli v nedohlednu a lubrikující moc pěněz slábla s těmi dvěma mladými muži. Narozenými v letech jara devatenáct set devadesát Dva.

 

 Vměstnané a potvrzující jest vše vkládající, objevující zápory v sobě již kladem obrácené, osvětlené místa bolavá, výrostky čirosti do vnitřní krajiny obrácené, zapuštěné v mílevém tanci lepších Já. Upřímnosti lidské. Ze šťavnatých hřebíčků se vlála barva vítězství nad Temnotou, budu věděť že jsi ji nás sepjal, krásnou a bílou, určitou a slíbenou, čirou a zemitou, prostou a přátelskou, neochvějně závratí energie se chopící. 

 

 Cišení, čiré číšení, čížení, ňůráání z ňůrákova z domnívajících obrazností druhého ozbřehtu, při kvalitních rychloběžnících, jež proletují myšlenkou a tvoří ji v jak pableskujícím komiksu na obloze mihotajících rychlíků na trasách vzájemně po sobě cestujících nebesky sémantických polích vyvážených graficky prokreslujících rychlíků palet a detailný souhra souladných tvarů - po oblacích cestující mimo čas a mimo prostor, až k vnitřním místům , kdy místa jsou dějištěm semen průzračného, předscénáří jasnozřivosti, která se taví rejem ze sta následovníků---

 

 Celá ta orgiasticky virtuózní nebetyčnost, proličná nebetyčná i styčná podívaná vytvořená gignatickým cyklokrojem rozšlehaných pozitivních vibrací Vaší Mysli, uvnitř stojícího dna ve vás samých, které je teleportem do lepší Budoucnosti, hlásající tichosti naslouchání hrubozrné štávě k jemnocitným procitnutím opravdové skutečnosti, jež opustila lůno jednoho, aby na nebesích oblohy vytvářela dílnu pro ony lidské zámotky, jež jsou tímv čím je Vše.

...

 

Kvílející gyroskop opálových barev, stříbrnolící onyx, nejkrásnější tváře tvarů, pod sedícím kamenitým pláckem, kde dva naslouchají třetímu.

 

Ó luňákova křídla, opálská rozvlněnost tvých odevzdání, tohle je modrost, která prosí být spatřena, živá a neusínající. Pláč za krásu ve věčnosti, jež nedokáže zemřít, neboť nepohasíná.