Podzim

Přichází podzim.
Tiše a jako by nechtěl o sobě ještě nechat vědět.
Učí se nemluvit a tiše sedět,
Než léto půjde spát.
A jak tak hledí,
Do korun stromů,
Na okvětí,
Na ptáčky, co jen tak vzduchem
Bez dechu proletí.
Jak láska rozkvétá
A se sluncem uvadá,
Zdá se mi, že ho tak napadá
Proč zrovna při něm se lásce nedaří.
Skoro se mi zdá,
Jako by si podrzim přál
Zbavit se svého prokletí
A tak lásku zasévá.
Slunce pomalu ubývá
A já vidím, jak kolem vše se probouzí.
Nikdo kolem sám nebloudí,
I ti ptáčci poskakují spolu,
I ty květiny k sobě si sedají nějak blíž.

Přichází podzim a já se trochu bála,
Že s podzimem přijde pochmurný čas,
Ale zdá se teď, možná jen blouzním,
Že je něco kouzelného,
Když dva choulí se pod deštníkem.
Když jeden druhému ruce zahřívá.

Neboj se podzime,
Jaro není lásky čas,
Ani léto nerozpálí srdce o víc lásky,
Než kolik je jí v nás.
Jako dítě
I já držím si ji nějak více u sebe.
A trochu studí, ale nezebe.
A počkám, až najde své slunce.
Teď tiše spí,
Až to cosi přijde, srdce zahřeje,
Tak se zase rychle probudí.