Má drahá Lípo

 

Svlékáš své listí, má drahá lípo

Jako bys za ten půlrok zestárla

Od jara prošla jsi všechny fáze

 

A nepotřebné odkládáš...

 

Na spánek... na zimu

 

Do hrobu si své hmotné statky nevezmeš

 

Tvá moudrost je v tobě, ne v tom, co máš

Protkána tvou kůrou a mízou

V tvé esenci

 

Napojená jsi zůstala... pevně spjata se zemí

A v kontaktu

 

Ty víš... Že se na jaře znovu zazelenáš

Znovu se zrodíš silnější

Strach? Nemáš.

 

I kdyby tě pokáceli, koloběh se opakuje

Vrátíš se... Jako jiná bytost přírody

Tvá moudrost splyne s moudrostí vesmíru

 

Pomíjivé jsou všechny zkušenosti zde

Ty hezké i ty špatné

 

Pomíjivost je velká lekce žití...

 

Pomíjivost je věčná...