Anotace: z cyklu Poezie přírody
Poslední vlažný den tereziánského léta
toulám se bez cíle horáckými cestami
slunce je dost nízko, vrhá dlouhé stíny
ostré kontrasty barev ozářených listů
obcházím tůně vyhloubené divočáky
mohutné kmeny osamělých buků
nasávám podzimní melancholii lesa
máme tu už vlky, jednoho nedávno
přejeli na dálnici u Prahy.