Ptáš se mě, co hledám?
Únik. Odsud. Z různých míst.
Před strachem, samotou, prázdnem.
Před tím, že nedělám, co bych chtěla,
z čeho bych měla hřejivou radost.
Že prodávám své dny... smích.
Hledám dech v úžlabí strání
ve smrkovém kolébání
mezi stromy chomáče dlouhé trávy
bublavý potok a Vlčí propast
zvlněnou dálku Mléčné dráhy
protilehlý čas
vítr když hraje si
že tu
že tam
do končin a ještě mnohem dál__
P.S. Obrázky jsou z minulého týdne... ten spodní ze včerejšího podvečera.
...že tu
jsem mohla být
a s tebou
prožít
procítit...
děkuji za vzácnou chvíli*
14.04.2025 10:57:26 | cappuccinogirl
Helenko, moc Tě obdivuji! * souzním. objímám Tě pro krásný den! :-))***
13.04.2025 03:34:17 | Iva Husárková
Jak ti rozumím milá Helen. A že tu - není čas na hrdinství. Můj život, můj den, můj okamžik.
13.04.2025 00:36:08 | Vivien
Vlastně objejvovat je stejným smyslem, jak chuť. Stále nás to láká a svádí. Pěkné verše nadívané myšlenkou a pěkné obrázky s právě se po zimě protahujícím jarem.
Rád jsem si pobral*
12.04.2025 15:00:19 | šerý