Zjevení Bohyně...

V TÉ NAŠÍ BUBLINĚ sejdem se naivně,

A když už ne po kině, tak v cizí krajině.

CÍTIT KLÍN na klíně, vášnivě jedině...

TOUŽÍME nevinně čas měřit lenivě.

CHYTIT SE v lavině.

STRHNOUT ve vteřině...

Jak malá sokyně cítí se Bohyně,

Tváří se tajemně, nechce být na vině.

Chová se poklidně, občas v ní vaří krev,

Bývá jí podivně.

V té naší bublině TĚLA se rozplynou,

DOTEKY rukou... rtů jsou v jedné rovině.

Pak někam ODEJDOU... Múzy a

POCITY. Ty co se objeví, ZTRATÍ SE najednou.

To není náhodou...

V MYSLI své bolavé místo vždy NALEZNOU.

Potkat a okusit, TU zvláštní HRU (d)opustit,

Nečekat a jen snít.

Víc už to nezažít...

Ty temné dny, noc bezesnou.

Jak motýl nádherný projít svou Proměnou...


.....?