JSTE JAKO...

JSTE JAKO...
MŮJ STÍN, který se objeví a zmizí,
Který nejde uchopit, ani dohnat...
Překročit.
Z něho vystoupit.

Ale stále mě provází.
V temnotě se ztrácí.
Na chvíli se mnou v jedno splyne.
Ve světle připomíná se.
Občas mě dohání...
Někdy až k šílenství.

A nikdy to nebude jinak.
Až do konce...
Než zhasnou všechna světla.
Opona se zatáhne.
Nastane konec.

Konec hry, konec mne.
Zhasnu.
Pak přijde SVĚTLO.
A už žádné stíny.
Žádný smutek a bolest.
Žádné temno.

Jen světlo.
Všichni odejdou...
...z jednoho tichého představení.
Přehlídky silných emocí.
Jen světlo zůstane.
A my v něm...

Až zlomí se TMA.

.....?