Zmámení Bohyně

USTALY TY TÓNY
na jistou dobu,
Než OŽILY zas
A s nimi démon
Z TEMNÉHO HROBU...
Co louhem svou OBĚŤ
Pomalu ROZPOUŠTÍ.
A když ji PŘEMŮŽE,
Je ho jak zrníček písku
Na poušti.

PROČ to ten NAHOŘE
Dopouští, že chvíle
NADĚJE ovečky opouští?!
V DOMNĚNKÁCH vlastního
Klidu ODPOUŠTÍ...
Stádo se žene,
Nikoho nepouští.
Občas je jak ryba ve vodě...
Ta, co se NEPODDÁ,
NESKONČÍ na souši.

.....?