Znamení Bohyně...

CHCI, ABYSTE BYL moje mláďátko...

Bych Vás mohla hladit, škrabkat, 

Objímat...

Bebínka Vám pofoukat.

A když zlobit moc mě budete,

Na zadeček naplácat.

Ale jen jemně...

Před vším zlým Vás ochraňovat.

A hrát si s Vámi... dovádět.

Pohádky Vám vyprávět.

To musíte mít, jinak smutné by to bylo,

Radost mohla by se vytratit.

Na rameni mém vyplakat se 

Bych Vás nechala...

A dobré mňamky, jak ty od nejlepší mamky,

Bych Vám s chutí dělala.

To bych si přála...

Za to Co bych dala!?

Můj blízký, co jste stejně vzdálený...

Že mě i tak neslyšíte,

Okem nevidíte,

Rty se nedotknete...

A přece se cítíme, po tělech rosíme, napětí vnímáme.

Něco si říkáme... do ticha o hezké i smutné se dělíme.

Jedním dechem doufáme...

Naše ruce mluví za nás,

Ústa mlčí, a přesto vypoví všechno...

Občas v nich vyschne, 

Když velkou žízeň mají.

A hlad roste... nemizne,

I když se přejídají.

.....?