Bohyně velebená...?

BOHYNI SVOU

Ten, kdo krásně velebí,

Toho Ona ze sna 

Aspoň dílkem malým 

Odmění.

Svůj sen ve skutečnost

Promění.

Živou vodou 

Pokropí...

A až to někdo pochopí,

Celým Já se roztopí.

MÁME TO 

Jen ve své moci,

Nezůstat v tom bez pomoci.

Chci Vás ráno, ve dne...

V noci.

Umírám touhou.

Chci Vás...

I na chvilku pouhou.

TEPETE DO MĚ

a pak srdce mi buší,

Lovíte ve mně z těla

I duši.

A až mě budete

Celou někdy líbat,

Už nedokážu ze sebe

Vůbec nic vydat.

Možná přece jen...

Malou hlásku samohlásku.

To bych chtěla.

Abyste mě zlíbal celou celičkou...

Dokud budu moct

A nedojde mi dech,

budu ten Váš dál

Jemně vyrážet.

Co bude tento svět...

.....?