ANDĚLé

ANDĚL, co se vzhůru vznáší,
Moc i bezmoc těžko snáší.
Jak se tak řítí noční krajinou,
Něco ho tam na ní láká.
Blíží se pak rovnou k městu,
Vidí zářit jasnou hvězdu...
Za tou On teď rychle pádí.

Semtam objeví se taky lišky,
Z cesty někam pryč ho svádí.
Mohl by sám spadnout z výšky...
Na tu zem, co je plná děr a křižovatek.
On však nemění směr,
Aby neměl v sobě zmatek.

Tak ujíždí dál po rovině
Za svou hvězdou zářící...
A jedinou.
Ve světlech pouličních lamp
Nevidí na jiné.
Tak pomíjivé, co se ve stínu jiných
Stejně samy rozplynou.

.....?