ZOCELENÍ..?

PROČ BY vlastně šťastní lidi
Kvůli chvilkám neřesti
Měli ztrácet to co našli...
Šlapat si tak po štěstí?!

Stačilo by dojít k cíli,
Dřív než by se provinili
A pak zjistit, že se mílí...

Někdy trvá to víc než chvíli.
Nedostat se do té pasti,
Nastražené vlastní slastí,
Oheň vodou v sobě zhasni...

Vidět potom i to štěstí, co si občas
Cestu klestí k člověku a v životě...
Zůstat s Bohem v Jednotě.
On nám k tomu drží pěsti
Ve své čiré nahotě.

Hříšná těla touhou chtěla...
Touhy ale jednou zmizí.
Věčná duše jimi proletěla,
Už nebudou si nikdy cizí.
Zbude jenom Tajemství.
A myšlenka čistá, ryzí...