Zpěvy nemilosti XLIV

Zpěv čtyřiačtyřicátý

Řekne-li se zákon, člověku se vybaví cosi nadlidského – co by mělo odrážet vyšší řád společnosti, řád života, dokonce řád kosmický pocházející od samotného Boha. Omyl! Nic takového jako univerzální zákony neexistuje. Zákony, jak je známe, jsou výrazem moci toho, kdo zákony určuje – a tentýž subjekt také vymýšlí způsoby, jak si vynutit jejich dodržování. Je snad Bůh zákonodárce a výkonná soudní moc v jedné osobě? Šílená představa!

Filosof a básník moderní doby Friedrich Nietzsche dokonce napsal: Střezme se říkat, že v přírodě existují zákony. Existují jen nutnosti: není tu nikdo, kdo rozkazuje, nikdo, kdo poslouchá, nikdo, kdo přestupuje…Kdy už konečně přírodu zbavíme Boha! Kdy už budeme smět začít pomocí čisté, nově nalezené, nově vykoupené přírody činit nás lidi přirozenějšími!  

Není žádný bůh, který by nám předkládal zákonné předpisy a dohlížel na jejich plnění. Existuje pouze vrchnost, která nám ordinuje boha, aby nám mohla bez zábran poroučet. A je zcela lhostejné, o jakého boha jde, zda se jedná o nejvyššího stvořitele, božího syna, demiurga, avatara či neviditelnou ruku trhu.

Představa univerzálního řádu je nejnebezpečnější iluzí, k jaké lidstvo ve své historii dospělo. Univerzalismus v chápání a organizaci lidské společnosti je původcem těch nejzrůdnějších režimů a genocid lidských kultur. Kosmos je řád bez Řádu, jeho nevýstižnějším výrazem je Chaos.

Každý úspěšný společenský řád byl vždy dílem lidských sebezáchovných pudů hledajících své potvrzení v dlouhodobé zkušenosti, v tradici a poetických mýtech, v legendách a idolech. Na to nemá žádná věda kvalifikovanou, natož pak bezespornou odpověď. Proč by jinak mělo pro lidstvo tak povznášející sílu umění? Proč by právě vysoká úroveň uměleckých děl byla vysvědčením těch nejúspěšnějších kultur a civilizací?

Nemohu se ubránit dojmu, že i veškerá moderní věda je dílem básníků s nadměrně rozbujelým racionalismem a egem. Múzická umění jsou intelektuálním dílem iluze – kultem nepravdivosti. Leč básnit například o genetice, na jejím základě budovat podobný kult o virech a vakcínách a tento kult zapracovat do sanitárních zákonů omezujících, a dokonce ohrožujících lidské životy – to už není umění vědy ale trestuhodné šarlatánství.

A nakonec, neodráží se snad současný kulturní úpadek společnosti v bezradnosti, omylech a tragických přehmatech samotné vědy? Věda je dnes dílem anonymních týmů, neprůhledných černých skříněk a digitálního iluzionismu. Přestává být uměním výjimečně nadaných osobností a tím zároveň ztrácí svoji přitažlivost i společenskou prestiž.  

Pro mě za mě, ať si vědci básní o modelech subatomárního světa a znázorňují ho publiku těmi nejfantastičtějšími obrazy. Nevadí mi dokonce ani astronomické sumy peněz, které utrácejí za to, aby svým uměleckým skladbám dodali zdání objektivity. Ať se však nikdy nesnaží své poznatky aplikovat na organizaci života lidské společnosti nebo přírody, neřkuli na zabezpečení jeho udržitelnosti. Totéž platí pro astrology, klimatology, imunology a všechny vědecké profese zabývající se tím, co nelze ověřit lidskými smysly. Ať si třeba vydávají nezávazná doporučení. Jejich pohledy na svět by však nikdy neměly najít odraz v lidských zákonech – je-li nám život milý.