den po té

Anotace: trošku si básním vždycky, ale ted potřebuji vypsat sebe ,když mi odešel brácha

28.2. 2024
Jak vypadáš.
Jako bys tam nebyl.
Ale jsi krásný,
jsem ráda ,že jsem tě našla,
tak brzy.
Oči se dívají nahoru
a jsou modré.
Pro mě.
Ty -hnědoočko.
Snad posmrtná blána?
Hledám tě na fotkách ,
abych si byla jistá ,že nejsi modrooký ,
jako náš táta a můj syn.
Levou ruku máš v klíně,
držím tě za ni
jen chvíli.
Pravá je dole,
směrem ke zbrani a
kaluži krve.
Jsi tak tichý,
když křičím!
Necítím tě.
Zlobím se na Tebe
moc!
Právě v té chvíli.
Jak tam sedíš,
v té krvi.
V tolika krvi.
Nerozumím tomu.
Fakt ne.
Je mi líto ,
že jsi se nerozloučil.
Zlobím se ,že jsem tě našla ,
ale hledala jsem tě.
Bála jsem se že budeš sám.
moc mě mrzí ,že jsi byl sám.
Tak milovaný.
Cizí ruce berou tvé tělo,
a Ty mlčíš.?
Necítím tě.
Kde jsi?