Jít sama II

Přecházíš z rohu do rohu
tváře zvrásněné, stopy po
řekách krve
beze mne nedokážeš vyslovit
hlásku, otevřít svá ústa
v mrazivém ránu
vzdychání silné, až bloudím
v mlze v níž jsou schovány vlci

právě se stávám jedním
z nich
sápu se na tvé srdce
pochutnávám si na celém
těle, kde krása ženy je
ukryta
cítím rychlé bušení srdce
svolávám ostatní smečku
pronikám svými tesáky
ústy i s radostí do
tvého lůna