Anotace: Nedávno jsem viděl patnáctiletou dívku, snědou jak Romku, jak dopila - cosi - a kelímek hodila do sněhu na zem, vedle koše... i ten papír tam byl, ale pravda - nezkoumal jsem od koho a od čeho. Možná, že to byl její táta... kdo
nohy ke kamnům
když vítr tříská okenicí
a budí domy spící
už
prohledá kdejaký kout
a čistí
na chvíli co přestává dout
pokládá listí
sem
na zmrzlou zem
Přes placaté rýmy
i nerýmy
múzí rozkvete dům
natruc rozbředlým dnům
a táhne za sebou
sněhem a listím
tyhle zkřehlé verše
kolem železného koše
na kelímky od Coly
a papíry od tlačenky