Poslední cesta

Kolem klid, jako po bitvě,
Konec je války a ticho přišlo.
Sleduji z dálky, co zbylo,
Za každým slovem hádka.
Skončila má pohádka a přišlo ticho.
Před každou cestou,
Koukal jsem, kde našel bych zkratku.
A teď jsem sám v lese.
A bolí hlava. Bolí břicho.

Uvnitř těla, za srdcem, co silně bylo,
Jen duše v koutě sedí.
Tak malá a slzy rodí.
Ta duše sama, bez sil je jediné, co mi zbylo.

Ta cesta, co delší se zdála,
Kdyby mi za tu strast tenkrát stála
A hrdost mě nespolkla,
Jediný krok a místo snu, kde vyjdu ven z tmy
Byly by skutečné, slunečné dny, jako kdysi.

Kde je to…
Mám jít dál a smutku se za každým stromem skrývat.
Vrátit to nejde, a v tomhle životě
Brzo nebude už zbývat.. Nic..

Nic než to srdce. Bez bití.
Jako by stálo za to bojovat,
Já raději kupuji.
A touhle cestou,
Snazšího je vykoupení.
Zbabělec hledá nalezení
v zatracení toho,
co pro něj smysl postrádá.
Do sebe zahleděn,
v druhých už nehledám.
Srdce zbabělce by víc zranilo,
zavřít oči.. Jak snadná cesta by to byla.
Jako do teď,
zas hledám zkratky
A poslední mi teď zbyla.