Rozdrceno životem

Rozdrceno životem

Proč dělit duši

a doufat že viteály přežijí

když osud jako klubko

všechno balí do zmijí

 

Proč každý kousek

odděleně bolí tolik

a já se přesto chovám

chladně jako stoik

 

Tolik to drtí

zbytky duše co je uvnitř schovaná

mám často pocit

že nepřežiju do rána

 

A přesto znovu 

každý další den

umírám vnitřně 

s poklidem

Autor Lioness, 03.12.2023
Přečteno 191x
Tipy 26
Poslední tipující: lukassnajdr, Vivien, Narragan, Breakthru, piťura, nehledaná, Kaj, Kubíno, Jan Kacíř, Sonador, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Je mnoho přístupů k tomu, co (kdo) je duše. Nedávno jsem se setkal s takovým, že duše je od nás hodně oddělená, žije si svým životem, má zde vlastní úkol, hodně rozdílný od našeho. Lidé, co si myslí, že duše je taková, si myslí, že bolest jí jde spíš k duhu.

Báseň se mi velmi líbí.

04.12.2023 11:16:00 | Kaj

líbí

Díky Kaji

05.12.2023 18:30:35 | Lioness

líbí

Moc krásně vystiženo!

04.12.2023 00:24:46 | Lesní žínka

líbí

Rozkouskování duše... to je na pováženou... já jsem raději pro celek...
Ale připomněla jsi mi mou nej knihu, děkuji.

03.12.2023 22:36:47 | cappuccinogirl

líbí

Taky bych radši celek.. Díky

04.12.2023 00:05:06 | Lioness

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel