Na kolenou

Na kolenou

 

Píšu ti po ránu tajemnou zprávu,

abych ti trošičku zamotal hlavu.

Rozkaz můj k tobě zní,... ,,Jen se mi svlékni!"

a přitom čekání, ani se nehni.

Přijdu ti ublížit, jak to máš ráda,

ruce tvé spoutané, dám ti za záda.

 

Sundáš mi sako a rozepneš košili,

moje chuť na tebe, nikdy se nemýlí.

Pomalu, vědomě, tiše mě svlékneš,

pak si na kolena, přede mě klekneš.

 

Tak jsem tu, celý tvůj, říkej mi ,,Pane!"

udělám si s tebou, co se mi zamane.

 

Prstíky hbitými rozepni kalhoty,

,,Trochu se červenáš, nedělej drahoty!"

Rychlými pohyby mě uděláš ráda,

já ti pak představím, jinak svého kamaráda.

 

Ach..., ano..., zlatíčko, tak je to krása,

ten pohled na tebe, srdce mi drásá.

Tak malá, klečící, bezbranná subinka,

nádherná, okatá,... a tak malinká pusinka,

ručka tvá pevná, mě svírá a dráždí,

tvůj pohled nevinný, brutálně vraždí.

 

Teď jsi mě dostala, svíjím se, křičím,

tvé tělo nádherné, svým dotekem zničím.

Chvíli mi času dej, své ruce zas za zády měj.

 

Nastal čas odplaty, sedni si na paty!

Rozevři kolena, vypni svá ramena.

Sklop svůj zrak a vypni hruď,

takhle jenom moje buď.

 

Moje ruce chtivé, tvé hebké tělo hladí,

drásají jak divé, vždyť my nemáme se rádi.

Je to jenom další hra, tak zvrácená a líbezná.

 

Odvaž se na mě podívat znova,

a vyslov svá toužící, prosebná slova.

 

,,Tak mě Pane prosím, znič, vezmi na mě rudý bič!"