Život na větrné hůrce

Nikdy jsem nechtěla žít život na Větrné hůrce,
i když jsem se na ní ocitla-
sama a nahá.

A se mnou dva až tři ďáblové.

Raději bych,
kdyby z nebe sestoupil anděl,
vzal mne do ráje a oblékl do svého roucha.
Bych pak nemusela přemýšlet o svých hříšných večerech,

a tancovat s ďáblem na zádech.

Ten, jenž mi dává víno pít a zapaluje mi cigarety,
leží na mé posteli a obdivuje moje vnady.
Ovšem nedotkne se nikdy mého srdce.

Prosím anděly, ať sešlou z nebe lásku.