Na jedné vlně

Už ani nevím, kam všude má ruka sklouzla...
Vaše záda...
Mými stehny obklopena.
Cítím Tvůj zadek, ty doteky klína.
V tom mém vzrušení se skrývá...
Objímám Vás, těla nalepená k sobě.
Držím se jako klíště. A nechci pustit.
Hlavou opřená, tvář cítí tu vlhkost a vůni kůže.
Nosem zabořím se mezi lopatky.
A nic nedělám. Jen si tu chvilku užívám.
Vychutnávám. A objevuju...
Hladím Tvá záda, Tvé paže.
Ruka občas bloudí i níž...
Zkoumá, co se skrývá pod hladinou.
A zase vynořuje. Voda chladne, ale horká těla
Nevnímají ten chlad. Je fajn, tak akorát.
Pak pouštím nový proud vody. A oheň nezhasíná.
Teče dál. Tepe o něco víc. Vaše tělo...
Lenivě se přetáčí, o něco pomaleji, než čas na hodinách.
Který nás teď netlačí.
Vaše oči...
Teď míří opačným směrem, než ty mé.
A v přítmí plamenů svíček se setkávají.
A jindy ne.
Tak blízko... chtějí být přivřené.
A nechat si jen zdát. Probudit sen.
Jeden druhému se odevzdat. Vzdávám to.
Neumím odolat.
Nic neříkám. Jen vnímám.
A mlčky skoro nedýchám.
Sleduju svou nohu, opřenou o vanu. Druhá se někde schovává.
Přechází k Vašemu ramenu.
A Vaše ruka po ní sahá. Chce ji zkrotit.
Otázka, jestli se nechá...
Po Vaši tváři, které se prsty dotýká, jako voda stéká,
O něco níž klesá.
Pak mi ji zachytíš, ve vodě utopit ještě nesvolíš.
Co ještě smíš? Jemně mneš svými prsty ty mé.
Hraješ si s nimi... je to slast. Svými ústy ochutnáváš.
Polštářky jejich koušeš a ocucáváš.
Všechny... i každý zvlášť. Chci se rozpustit...
Nekonečně. Ztrácím se v čase. I ve Tvých ústech.
Ponořeni do sebe. Stále ve vaně.
Je plná. Proud vody ustal.
Na hranici duše a těla.
Nasáváme ze svých těl. Své energie.
Vymykám se Ti z úst a ještě přejedu konečky prstů
Po Tvé tváři trochu níž.
Polštářky ucítíš, jak malují po těle něco neurčité.
Než doputuju skrz Tvou hruď... zase níž, o kousek dál.
Však víš. Ztrácím kontrolu nad sebou...
Mé údy si tropí ze mě žerty, dělají si co chtějí.
Trochu obličej Ti zkropí.
A možná se Ti to nelíbí, tak nevím ještě, co bude.
Možná ji zkrotí...
Než se dotknou navzájem.
Teď už nevidím pod hladinu.
A než koupel opustím a pak tu vanu vypustím,
svými prsty okusím, nahmatám...
Něco krásně jemné cítím. Je to tam.
Svým chodidlem přejíždím. A výš se dlouho nezdržím.
Tam se až pak možná vrátím...
Když vidím tu ztělesněnou rozkoš, to co Ti to
Způsobuje... nechci přestat. Chci to zas.
Jen čekám, co bude dál...
Nechám se překvapovat. A na jedné vlně unášet.
Co bude.
Jen tuším.
Tuším, že skončíme.
V sobě...
Nanovo.
....?