Loučení

Umírám
už slábne mi dech
a já poletím vzhůru
na křídlech.

Umírám
ale vím že dojdu spásy
zdroje vší té krásy,
kterou vídám v snech.

Konečně
už nadešly ty časy
kdy stoupnu si v oblacích
bohům na terasy.
A odtud budu skrz ty páry,
bílé jako sníh
léčit vaše chmury, smutky
hladiti vás po tvářích.

Když si na mě vzpomenete
až budete stáři / stáry,
vzpomeňte si na mé skutky
co na srdcích vás hřály.

Žijte bohatě i skromně,
jen vás prosím
netruchlete pro mě!
Já umírám
ale má láska ne,
ta s vámi navždy zůstane.