Smrti, ó smrti

Smrti, ó smrti přijď ke mně blíž.
Přijď a něco zvíš - mé tělo vzít si k sobě smíš!
Právě sklouzávají k tobě hravě myšlenky co mám ted v hlavě
- což je neslyšíš?
Neslyšíš můj nářek denní ve kterém žádná radost nikdy není?
Nevnímáš můj noční pláč? To nevíš že tys ten fáč?
To jen ty tu bolest mi můžeš z těla odstraniti navždy zcela!

Jsem tak sama na tom světě. Někdo by toužil po odvetě.
Po tom bojovat s nepřízní osudu a nebýt tak za toho pobudu
který s ním prohrává a svou bolest skrývá - co jiného mu však zbývá?
Je to boj s větrnými mlýny - přináší jen splíny...

Slyším hlasy, prostupují tmou,
šeptají mi ať jdu za tebou.
Ať všeho nechám a do náruče tobě spěchám.

Smrti, ó smrti přijď ke mně blíž, nikdy nebylas mi na obtíž.
Už tak dlouho na tě čekám - tebe se já nevylekám!
Tak konej to co konat smíš.
Proč mě neslyšíš?