Nesmysl života

vše co mám
je jen zdání
a zdám se snad i já

stín marnosti
leží na zemi
nemilosrdný čas
rozkládá vše
na čem záleží

nakonec se ztratím
celý
prach jsem
a v prachu země
ležím

co zbylo?

nic
nezůstane
když ztratím lásku

vzpomínky blednou
jak fotografie na slunci
věčnosti

kdo by mě
ještě
mohl milovat?

touha srdce
pláče
slané slzy
mrtvého moře
nevyléčí
nemoc hoře

hoře vyřkni
sen o lásce
a ona odpoví ti

nejsem tvá

nikdy nebudu
to o čem sníš
mám svůj čas
neměnné věčnosti
vystoupíš-li na vrchol
pak jen proto
že jsem ti to dovolila

hořká slova
nevyjdou z hrdla
dusícího se
nedostatkem života
zničeného prachem
zbytečností
které se navršily
mou marnou snahou

dosáhnout na život
který neskončí
v pominutí smyslů

plamen nelítostný
sežehne v peci
poslední dojem
smyslu života

zemřu
a ztratím se

kdo to pozná?

země se točí dál
vesmír se nezměnil
ve své mrazivé nekonečné
lhostejnosti

a dým temný
zvěstuje světu
nicotu
prázdna srdce
bez lásky