Nemám na to...

Moji drazí, já už končím nemám na to
nemám na to sledovat, jak třpytivě se blyští zlato,
jak květy rostlin každé ráno otevřou se světu
jak ptáci zpívají si radostné písně ve svém letu.

Já nemám na to snášet konce všedních dnů
jak míjí se a střídají se v rytmu světa,
nemám na to probouzet se ze svých snů
z nichž tak každé ráno zbude pouhá silueta.

Nemám na to cítit na svých tvářích kapky deště
když v noci prší a ráno... ráno prší ještě.
Nemám na to, já už nechci cítit horko ale nechci ani zimu,
dál to nevydržím, bože, já z toho všeho zhynu!

Zahynu jako květina bez vody a slunečního svitu
jako laň, která se před vlkem nedostala do úkrytu.
Můj kořínek, květ i stonek potřebují vláhu, vodu
jako oheň potřebuje jiskru k svému zrodu.
Seschnu jako orchidej ponechaná v pouštním žáru.
Ne, já nemám na nic z toho a nebudu mít ani k stáru...