Archeolog...

Ve světle stmívání věků, našla jsem to co najít jsem nechtěla.
Při hledání viny, byla nelezena ostrotrpká minulost, již dávno pohřbená v ruinách vztahu.
Ach, proč jen archeolog nemohl nechat je spát v dávno zapomenutých štěrbinách.
Opravdu však byly zapomenuté? Nebyla to jen zakopaná Pandořina skříňka?
Dravá saň čekající na,roztrhání dětské naivity, té duševní nevinosti.
Už jen zatrpklost, ta černá hmota, zaplňuje prázdné otazníky ve zpomínkách dítěte.
Jak snadno se proměnili ti vševědoucí bohové dětství v zamindrákované trosky.
Jak rychle se andělé noří do hlubin a temnota je pohlcuje v nedospělých očích dospěláků.
Dcera je matkou matce, sestra je matkou bratrovi, otec je milencem dcer, přítel dcer je jejic otcem, jak moc ztracená může rodina být?
Kdo zhojí rány způsobené těmi co nás měli chránit.
Pohřbeni v iluzi vlastního světa, vězni představivosti představených.
Ublíženost osudem tiše sklízí ovace sebelítosti.
Aplaus pro nadějného historika...