Setkání na rozcestí

Tak sním, sníš nad ránem
v zakouřených lokálkách,
sníš o jaře, horském vánku
z večera nad řekou - náhodné vzpomínky.

Můj milý, pojď se mnou
ruku v ruce, po prázdných kolejích
vyhaslých snů, náměsíční příteli
ještě jednou roztočit osud, ale -
závan dechu smutku v radosti,
protivné přebytky vědomí ve smyčkách času -
neúprosný pohled do safírových očí chřestýše.

Zvoní mi v uších a já už neslyším, co mi říkáš - odezírám.

Co tážeš se? Mumláš si o prožitcích
mrtvých ve snech živých, chci porozumět, ale -
ne já nejsem Dante a tohle není třetí kruh pekla.
Ještě ne, někde blízko, na dosah ruky.

Co v srdci rozdmýchává zoufalství, to duši vzpamatuje.
Trpkost a vlídnost se zrcadlí v jedné, důvěrné tváři -
                             poslední úsměv a poslední slza.