Akrostich ponurého podzimu

Příteli můj, kde jen jsi?

Od brzkého rána se trápím,

Nenacházím stopy žádné.

Určitě jsi zdráv.

Ruce mé svírají tu bylinu.

Yzop, jenž si mi daroval.

Pestré listí venku upadá,

Ona ale pestrost světa uvadá.

Dopis jsem ve schránce našla.

Zpráva v něm byla k slzám. Hlubokým.

I stálo tu datum, kdy byl zastihnut

Mého milého poslední dech.