Mořská

Před branou prvomájového inferna
dala jsem sbohem i poslední kotvě
která mě držela na širém moři
daleko od tvých břehů.
Houf důvodů se zvedl,
zakroužil nad hladinou
a odletěl někam
kam nedohlédnu.
A najednou jsem bezdůvodná
bez vody
vyschlá a vyprahlá
bez vedení
zmatená sluncem co zapadá
na opačné straně světa
bez důvodu
k odmítání tvé náruče.

Loď sama pluje tam,
kam mě netáhne srdce,
ale chtíč.

Moje srdce má dovolenou
a nikdo neví, jestli se z ní vrátí.
Každý den vyťukávám
pravidelný rytmus na jeho dveře
a ozývá se jen prázdné dunění.

Snad zítra.

Snad až mě obejmeš po stoprvé
kouzlo se zlomí
a srdce samo zabuší.
Na rozloučenou.

A do té doby?

Coby...

Nikdo se nezeptá, komu jsem nevěrná
a milovat se budem jenom po tmě...