Budoucnost Tvého bytí

Má drahá Minulost.

 

Vím, že slova,

jež chystám se Ti svěřit,

uslyšíš stokrát- zase a znova...

však pokus se jim věřit.

 

Vím, že mnohé situace, v nichž ses nacházela (rozvod rodičů, přátelé nikde, láska nepřicházela,...), byly v mnoha ohledech složité a okamžiky prožité v samotě Tě, drahá, ubíjely a naděje Tvé zabíjely nikdy nekončící pochmurné myšlenky.

Vím, že ses mnohokrát pokoušela vzít si život svůj- bez ohledu na milované- stůj co stůj... Znám ten pocit prázdnoty, co tě zevnitř zžíral, ten pocit nicoty, který silnější než Ty kdys býval.

 

A také vím, jak moc ses trápila, má drahá Minulost. Ta Tvá věčná posedlost depresemi a životními recesemi mi však ukázala, že pohled na svět změnit jsem během těch několika let dokázala...

 

A tak já, Tvé budoucí já, má drahá Minulost, ze srdce děkuji těm, kteří při Tobě stáli. Děkuji jim za to, že je neodradilo Tvé věčné litování sama sebe, když všude kolem Tebe byli jiní, co stáli o Tvou lítost a potřebovali Tvou blízkost.

 

Děkuji, že svět Ti odkryl krásu svou a zapudil tak Tvou náladu věčně sebevražednou.

Děkuji, že život nad Tebou pookřál, aby Ti ukázal své světlé stránky a spánky bez nočních můr.

Děkuji, že rozum Tvůj se probudil, že si uvědomil, že nejsi jen Ty a Tvá trápení, že jsou i jiní životem znavení. A dále mu děkuji za to, že zajistil, abys na svět hleděla jinak; jinýma očima...

 

 Očima bez věčného pesimismu.

         Očima pohlcenýma vlnami optimismu.

  Očima plnýma lásky a přátelství.

                   Očima zbavených teenagerovských rebelství.

           Očima, které si všímají krásy kolem nás.

                             Očima, v nichž odráží se tolik krás a andělských spás.

 

Děkuji Ti, má drahá Minulost, žes nechala plynulost života a všedních dnů, by plynula dál- dál až v Tvou Budoucnost.

 

S láskou,

Budoucnost Tvého bytí...