Žijeme mezi zdmi

Slyším, jak ti tepe na krku

zlatá žíla, zlaté dětství,

kdy všechno šlo tak,

jak se dalo čekat

klidně do rána kvůli

polibku k vůli,

vzpomínáš?

Žijmeme mezi zdmi,

o které se můžeme opřít.

Co víc si přát, když

stačí mi snít

ponořená do tvé vůně,

co by bylo, kdyby

si tuhle otázku

dějiny připustily?

Já nevím.

Nevím.