Nezavírej oči před ... II.
Nezavírej oči před ... II.
Procházím městem,
boty nasakují vodu
z každé kalužiny,
s hlavou skloněnou,
prší slova ...
o vlastní neschopnosti,
o nesmyslu života.
Skrz prsty koukám
na ty, co se smějí,
závidím, když vidím,
že jim chutná jíst.
Smutek bez příčiny,
ráno vstát mě nebaví,
už několik let
vyčistit zuby
a jít vpřed
když v každém kroku
střep ..
a osamění,
prodírám se davy lidí,
copak oni nevidí
že mě bolí svět?
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Většina lidí své okolí příliš nevnímá a asi ani tak by pomoct nechtěli a leckdy ani příliš nemohli. Cesta ven z tohohle bludného kruhu je těžká a vede především přes pochopení sebe sama a zejména přičiny, která za tím vší stojí. Protože ne vždycky je to jen o psychice, může to být způsobené i spoustou skutečných onemocnění. Jen je potřeba odhodlat se k tomu prvnímu kroku a chtít se z toho opravdu dostat. A s tím nikdo cizí přiliš nepomůže. Přeju hodně sil
21.08.2014 14:24:55 | iluzionistka
Je to jen ohlédnutí zpět, nikoliv přítomnost :) Díky
21.08.2014 14:31:44 | Daniela
To jsem ráda :)
21.08.2014 18:16:09 | iluzionistka