Zlé časy nejsou, miláčku

Před půlnocí na konopnou oprátku
uplynulý den navlékáš.
Probíráš se tím podivným růžencem
opět se polekáš
že i poslední článek byl jen špatný pokus o lepší zítřek.
Nevěř pozlátku
kterým za úsvitu bude žhnout těleso dvakrát větší než Slunce.
Už dávno se při obratníku raka spojilo s Tvým blížencem.
Hlava se Ti z něho točí
tak zavři oči
a obrať se k tomu klamu zády
rozestav barikády všemu, co se jako růže tváří
byť ostnatým drátem jest.
Raději pomoz probudit na východě
tu plachou krvavou záři.
Sedíš sám na chodníku
Tvé vlasy voní po hřebíčku a badyánu
a
rovnováha noci se posunula k ránu.
Vstaneš.
A u patníku domu U Tří housliček v Nerudovce
přetrhneš ten podivný růženec.
Budeš mlčky pozorovat
jak kuličky Tvé minulosti se budou kutálet a poskakovat
po prastaré dlažbě dolů k Vltavě.
Poslouchej
padají do vody
a
za křiku racků
se rozpouštějí.