Zasraný zuby

Jestli mě něco brzo zabije
TAK SOU TO STOLIČKY.
povídá se, že komu vyrostou brzo
ten na ně trpí.

Prostřelený koleno, porod ani menzes sem nezažil
operace varlat, zlomeniny a šílenství ovšem už ano.

Takže jestli znám utrpení...tak je hlavně v zubech.
Nad propastí jsem vždycky, když mne chytnou
je úplně jedno kolik toho nebo čeho 
proti nim použiju...
stejně furt bolej a bolej a já se kvůli nim absurdně ničim.

Někdy řvou tak, že si schválně působím jiná zranění
Jen abych na ně nemyslel.
A KAŽDOU zimu mi je vrtá a sbírá a řeže

ten podivnej cynik se sprostou mluvou.

"TAK KURVA DOPRDELE VYLEZ UŽ!" 
řval když si bral kleštěma tu poslední.
Co s nima vlastně pak dělá?

//viděli ste někdy zubaře házet vaše zuby do koše?//

Odvádí sice fajn práci, ale ne důkladně
a má k tomu kecy typu
"áááá pána nám to bolí"
"Necháváme si narůstat fousíčky?"
"No to je uplně vidět, jak si to užíváte."

A jakoby tu bolest snad ani neznal
s poklidem řekne
"No ten rentgen je krásnej, skoro to vypadá na tumorek!"
a já odplivávám krev do netransparentního kelímku.

Věnuje mi tak deset minut a druhej den k němu musim znova
škemrat a prosit, ať mi kurva pomůže
ale dělám to s jistou ochotou
protože ta bolest za to stojí 
a on mě může ponižovat a dostává za to shnilý zuby...

Vlastně žijem v symbióze.