poniedziałek

 

     v noci padám do sedadla vlaku,

     směr Kroměříž, venku je zima, 

     tma a oči podruhé klesají do spánku

     oslepí mě den, špíny na okně 

     jsou balóny na bledě modré obloze

 

     slunce je nízko a svítí divnou nadějí,

     vzduch je jaro, tohle nebo tamto auto

     a kafe z automatu

 

     ve výloze obchodu s nábytkem 

     je devět nevkusných váz, 

     desátá je zdarma a možná

     bych i brala, Nohavica zpívá, že

     tak jest z miłością każdą,

     dotyczy to wszystkiego

     

     v díře kapsy kabátu je sto dnů

     pohřesovaná naušnice, o které

     jsem ti neřekla a záclona

     v okně je na odrazu mojí hlavy jako

     svatební závoj