První ranní znechucení

Ráno vychází slunce

A ty zase řešíš problémy

Nahlas ostatních, uvnitř ty svoje

Máš málo času

Přesto všechno utíká neskutečně pomalu

V ulicích ještě proplouvá mlha

A ty už si děláš starosti

První hrnek kávy zničený myšlenkami

Jako by chvíli nemohly počkat

Dobíháš velké kolo, ale nestíháš

Stromy rozkvétají, vidíš?

Běžíš tak rychle, až padáš

Sotva se stihneš nadechnout

Tak jak by ses mohl dívat

Nemá cenu ti to vyčítat

Všichni jsme lapeni ve stejné kleci.