Manželský dialog

Muž:
Jsi hezká ženská, škoda jenom,
že pivo jsem dříve poznal,
nechápu a omlouvám se, ženo,
že až teď jsem se k tomu doznal.

Žena:
Když máš pivo, než mě radši,
bez jídla ti tak musím stačit,
proto dej si gáblík v hospodě,
nevotravuj a já budu v pohodě.

Muž:
Často mě taky trápí velmi,
kdeže jsem se tady vzal,
jak ale v šenku nalejou mi,
odpovědi jsem hned poznal.

Nutné je ale šenkýře hlídat,
aby nebyly nádoby rozbité,
a aby při lití moku neukáp,
neb škoda filozofie rozlité.

Žena:
Když holduješ a nalejváš se pivy,
tak potom nevycházej mezi lidi,
zvláště vynechej pondělky a pátky,
na sobotu a neděli tak budeš mít naději.

Muž:
Do práce jdu splnit svůj denní díl,
snažit hrát si na živitele,
za co to stojí, bych se vyjádřil,
za to, kde přechází tělo ve dvě půle.

Žena:
Většinou to ale nemá vůbec cenu,
proti tobě i ptáci jsou užiteční,
do ničeho ti nemluví a nejsou ukecaní.
Od toho máš doma svou ženu!

A hlavně mi nepřidělávej práci,
když stříháš si nehty z nožky,
má trpělivost se rychle ztrácí,
když nesundáš z nohou ponožky.

Když tvou lenost totiž vidím,
tak docházím k názoru,
že jsi jen existence bílkovin,
a ty mě máš za potvoru.