Ohlédnutí

Jako když se rozhlížíš
všude kolem sebe...
A jen při pohledu
za sebe
můžeš říct,
že se taky ohlížíš...
Jenže v nejhorším
už ani tam nic
nevidíš...

Byla to otázka
jednoho okamžiku...
jediného okamžiku...

...a něco, co ti bylo
nejdražší
tu už není...

Rozhlížíš se kolem
a možná vidíš kousek dál...
Ohlížíš se se slzou
a co dál...?
Nic.
Dál svítí slunce
a bzučí včely
a klokotá voda...
Tak jako dříve,
když jsi to vše
ještě mohl vnímat
s oním nejdražším...

I ty tu budeš
ještě chvilku dál...
Jen trochu víc sám...

I když - nikdy nevíš...

Až jednou budou
bzučet včely
a svit slunce
se bude odrážet
v klokotající vodě...

Jako kdyžs' tu byl...
A rozhlížel se...

A ohlížel se...