Osudové Osmičky..

Tik tak tik Tak..

I když se to ani nezdá...

Už je to tak, už mi tiká.

Asi jsem tak..

Stará jako republika.

Čert to vem!

No a?! Si běžím...

Stále tikám.

Nevypadám, ale koukni:

Pořád je to celkem dobrý...

Prostě geny, nebo klika.

A ty pěkné ženské pudy...

Jako mateřské?

Ty už se nám ozývají sporadicky,

Spíš jen z vlastní nudy.

Aby taky ne! Vždyť..

Splněno mám geneticky.

Jak tak roky počítám,

Něco mi tu nesedí.

Občas nevím kudy kam...

Na dvacet si připadám,

sic podruhé, zdá se mi.

Jak to víno dozrávám...

Na stará kolena?

Čísla si přidávám, jen tak..

S nimi si pohrávám.

Užívám si ten svůj čas.

A pořád tikám.

Časovaná bomba?

Snad ještě něco stihnu,

Tím spíš mu utíkám...

Duší, tělem více jihnu.

Ten pocit, uvnitř stále dítě.

Občas zraněné i šťastné.

Ta emoce.. co nevyhasne.

V sobě najít jen to pravé.

Pravé Já.

Své druhé Já.

Jen Ty a Já.

Spolu i celí bez sebe.

Jít v doprovodu toho shora,

Anebo o kousek dál...

Přece až do nebe.

A než tam zamířím,

S chutí si trochu zahýřím,

A něco k tomu dám...

Svou Ódu cestou na odchodu

Si pro radost zazpívám...

Fakt,
ta slova
tu příště dám.

Na v(d)ěky v(d)ěků...
Jedině
Bez úleků.


:)