Na iX-té výročí

TY a JÁ
Jsme jedno tělo, duši hezkou potkat chtělo.
Možná tehdy nevědělo, že to takhle býti mělo.

Deset let nám v dětech dary nahradily malé zmary.
Co nevezme žádný čas, zbude naždy v každém
Z nás...
My dva jsme jeden svět, stačilo by jen pár vět...
Jak je snadné nevidět!
Někdy je to velký třesk, že mohl by se rozletět.
A pak slzy, ticho, stesk...

Chtěla bych Vám s láskou říct, že vycházet si
Více vstříc, neděláme zbytečně.
Lepší, než se cítit sama, i když jsem tu právě
S Váma... ve stínu šedém, ponurém, co se
chová k němu netečně.

V tomto chladném nečase bylo by už načase
Myslet taky na sebe, víc se dívat do nebe,
I když nás to k zemi táhne...
Leckdo nad tím rukou mávne, ale možná
Musíme se učit, jak si ten náš život užít.

Snad si moje slova, s pokorou a myšlenkou
Na Vás, k srdci svému vezmete, jako jsem si
Vzala Vás... a semtam připomenete si je
Znovu zas.

Doufám, že i Vy mi řeknete, co na srdci Vám leží,
Neztratit se na cestě a držet stejný směr je to,
O co tu běží.
S pravdou u mě můžete vždycky vyjít ven, i kdyby
To nebývalo pro nás jen TOP TEN.
Vyslechnu si Vaše výtky...
I když netahám za žádné nitky.

To dělá ten nahoře, stěžujte si jemu, ale buďte
Spolu zadobře. On to prostě takhle chtěl, že
Potkat jste mě asi měl...
Jak už někdo jednou řekl:
Pravda bez lásky je krutá, láska bez pravdy falešná.
Má slova snad nejsou nudná.
Tohle malé poselství... když vezmete ho
Za své motto, přetrvá v nás přátelství.

Tak na nás... a na štěstí!

P.S. Buď mým v(d)ěčným Amorem,
Místo šípu do srdce, co bolí,
Spíš zasáhni mě humorem...
Ten pro život je zlatou solí!