síto

nikdy jsem ti nevěřila

neznalas moje tajemství

tvoje ruce nehladily

nikdy ses mě nedotkla

doopravdy

 

stojíš u kuchyňské linky

v zástěře po kolena

je zima padá sníh

v hrnci maso co nechutná

nemůžu polykat dusím to v sobě

takovou dobu

nemůžu polykat a ty jen pohled

kterému se neodmlouvá

 

dám ti důvod

jestli nepřestaneš

dám ti důvod být nešťastná

protože jak jinak bys mohla

polkni to

vyčisti zuby

běž spát

 

nikdy jsi tu skutečně nebyla

přes všechny ty dny

cos nade mnou prostála

všechny kuchyňské večery

útěky mimo

realitu a nakonec

i sebe

 

je zima padá sníh

máš plnou pusu dětí

a proč a kdy nezůstaneš přece sama

a takhle nejde žít

 

a jak ano

jako ty

 

mami?