p32
p32
Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=BPKFfcomdZA&list=RD6HJ9NUC9M0U&index=22
jsou dny kdy to strašně bolí
ten jeden jedinej okamžik kdy tělo plesklo o zem
vzpomínáš jak kdysi vzadu u popelnic za kolejema
jsem prostála skoro celou noc
a smála se a smála a měla křeče v prstech od telefonu
no řekni nechybělo nám nic
jen ten dotek ten dotek co by stvrdil všechna naše slova
a pak ti černí týpci ani neznám jejich jména
zabalí odvezou obstarají
byl to zvuk jako když sebou kapr mrskne na prkýnku
těsně předtím než ho vezmou palicí
zvuk smrti a taky toho že už to nikdy nebude stejný
pro nikoho
z nás
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Po tom, co jsem prožila, si říkám, že plesknout sebou, (jedno, jakým způsobem) z plného zdraví a být hned mrtvá je za zásluhu. Snad se mi poštěstí.
05.08.2019 14:27:59 | Philogyny
Surrealistický popis lidského skonu. Interpretace zřejmě jednoho prožitého mezníku života. Ve sledu opakování slov "...a smála se/ a dotek" stojí za zaznamenání. Vnímám to jak indicie, jak autorka nakládá a bere na zřetel významy okamžiků.
04.08.2019 14:24:50 | šerý