nebe jde do podzima
spím na třech gaučích střídám to nepravidelně
pořád se mi zdá o honzovi
budím se strachy a taky trochu s otázkou proč a jak
ráno pozoruju lidi v tramvaji je mi zima jiná než minulej rok
a děti na detoxu mě znají víc než vlastní rodiče
narodila jsem se v listopadu a duši upsala únoru šestadvacet
už to nebude nikdy stejný myslím si
a ucukávám když se mě karolína v opilosti snaží políbit
jsem jen obrys co se zmítá mezi tím co nechce
a tím co nechce ještě víc a
všechno se mění jen
na kostele pod Petřínem zvoní zvony pořád stejně
ding dong ding
dong ding