slova páchnou jako ztrouchnivělá bible u babičky nad prádelníkem
sedíme naproti sobě každej ve svý zóně
jsem po uši v murakamim a ráno vzduch voní hlínou
obepínáš mě jak břečťan cihlovou zeď
zapadáme do sebe tak nějak když přivřeš obě oči
je září měsíc kdy se vzdává snadněji než jindy
čtu novinky.cz a přemýšlím na tím
co by se stalo kdyby se potkala Sofie a Karenina někde nahoře na eskalátorech
dvě volby jeden výsledek
metro stojí