Střípky vzpomínek

Střípky vzpomínek

Anotace: Věnováno babičce Anně

celé dětství s ní
vejde se na víko
hrací skříňky

už dvacet dva let
nikdo nemává mi šátkem

ještě ale vím
že každé odpoledne přišla k nám
vklouzla do šatů
a zdála se v nich mladší
patřily k ní
tak jako já

-

pak jsme společně den co den
stavěly plot a staraly se
o zraněné hračky
sedávaly na balkoně
- ona v rukou cigaretu
já chleba s troškou másla

a než nás vyrušila máma
poslouchaly jsme tam stromy
a napodobovaly
hlas ptactva

-
pak jsem vymyslela
že po celém bytě
rozmotáme klubko
jedna z nás zatahá
a druhá ji podle niti najde

dodnes si o tom
vyprávíme u vína

-
jako by jen
tleskl čas
místo šatů
oblékala župan
zatímco sedávala u stolu
já z legrace mnula
a ohýbala její prsty

pravý malíček
jí nešel složit do dlaně

smála jsem se mu
a pokaždé zkusila to znovu

-
v pohřební síni
zpívali něco o děvčátku
uprostřed květin
dávno nebyla

našli jsme tam
jenom dřevo
a věnec s mým jménem
zpopelnili s ní

ten den
svítilo slunce
ačkoli spala
čelo mi nevrásnila bouře
ani mililitr deště
jsem pro ni neměla

vím
že takhle si to přála
Autor Umouněnka, 04.10.2019
Přečteno 524x
Tipy 17
Poslední tipující: Marten, Now, Jort, Donne, šerý, Frr, básněnka, Krahujec
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Aha děkuji. Básnička mi připadá nějak konzumně předžvýkaná, snad aby jako byla co nejpříjemněji stravitelná. Tak postavy nemají vlastní rozporný (jak vždycky lidé mají) charakter. Jen líbivost. Jako kdyby utlumené konejšivé zalíbení bylo smyslem psaní i znakem reality. Což není.
Výrazy jsou dobré (např."věnec s mým jménem zpopelnili s ní"), ale čemu slouží? Pust do tvorby Umouněnko reálný neklid, protest a pochyby, jichž je život přece plný.

06.10.2019 08:36:07 | Karel Koryntka

líbí

Karle, ale já pouštím do tvorby leccos. Jenže co se této věci týče, tak tam žádný rozpor ani neklid není. Jsou to jen skutečné útržky vzpomínek a jejich jednoduchost ve vyjádření je záměr. Jestli to působí přehnaně líbivě, pak naopak, líbivost záměrem nebyla. Chtěla jsem být jen nostalgicky přímá.

06.10.2019 11:56:13 | Umouněnka

líbí

To je dobře řečeno "nostalgicky přímá". Taková ta básnička je. Jsem teď četl deníky LN.Tolstého a on řešil všechno možné, hlavně jak zařídit aby lidi byli lepší a tak různě filozofoval a občas tam dole v závorce napsal (ne, není to správně, myslel jsem to jinak) nebo (nesprávné) nebo (nejasné) a tak. A většinou čtenář viděl že Tolstoj se v sobě, ve svém textu vyznal, že ho správně hodnotí. To je důležitá věc umět číst i po sobě.
Takže jistě ty dispozice uplatníš.

17.10.2019 13:37:47 | Karel Koryntka

líbí

Poslouchat stromy. Někdy šeptají děkuji hlasem známým.

05.10.2019 13:58:51 | Now

líbí

...někdy by člověk rád přes plot skočil...

05.10.2019 13:43:03 | Jort

líbí

mohu se zeptat na datum vzniku této básně?

05.10.2019 11:32:13 | Karel Koryntka

líbí

Můžeš. Psala jsem ji letos v srpnu, pokud to chceš znát úplně přesně, tak vznikla 12.8.2019. :)

05.10.2019 14:06:24 | Umouněnka

líbí

hned jsem začal vzpomínat na svou babičku..podobala se té Tvé..:-D* ST*

04.10.2019 20:20:01 | Frr

líbí

Mám takovýhle vzpomínky ráda, je v nich celý dětství...

04.10.2019 20:01:51 | básněnka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel