Anotace: ...
vodové provazy
se mění v provázky
až nakonec
se rozprostřou
ve vodní zrcadla
s každým šlápnutím
je rozbíjíme
na tisíc zrcátek
co odnesou náš obraz
daleko
až do úplného
vypaření
než zase sprchne
Zrcadlo... zrcátka, jako s roztříštěnou hladinou. Já to beru jako nápadité téma se kterým se dá dobře pracovat. A dle mě se ti to pěkně podařilo.
11.03.2020 18:20:12 | šerý
Díky za vstup. A dneska to ani jinak nešlo, když celý den leje. Do nějaké louže šlápnout a cáknout a už to jede. :-))
11.03.2020 19:09:58 | A42
Chápu ten kruh, poslední verš bych klidně vynechal, rétoricky se báseň od "úplného vypaření" nikam neposouvá, alespoň za mne. Ale já to s tím mám taky často "problém", takže to ber s rezervou. Dobrý text, dobrý, díky za něj, M.
11.03.2020 17:31:42 | MLADÝ BÁSNÍK
Díky za názor. A jo šlo by to i bez toho konce. Tak třeba až příště zaprší. ;-)
11.03.2020 19:05:58 | A42
Moc hezká o dešti. "ST" ;-)
11.03.2020 15:53:09 | jenommarie