Emoce jako na houpačce
když Luna kouká na Marse
říct nebo neříc to co cítím
jak průchod dát těm fantaziím
Tak se to uvnitř kumuluje
to ticho napětí stupňuje
tlačí nás tu a někdy tady
jak pustit všechno z hlavy
Snad vypsat se dočista
by byla dobrá očista
anebo v lese jako lev
vykřičet těch pár vět
Příroda léčí raněné duše,
přináší klid,
moci tak z té plné číše
kdykoli pít...
Moc krásné, Vlnko .... přeji pohodový večer (*)
18.11.2020 22:36:29 | Emily Říhová
Děkuji ti moc za milý komentář a máš pravdu, příroda je lék, tak jdu hned ven.. :-)
24.11.2020 14:32:20 | vlnka
Krásné přirovnání prosím pište líbí se mi Vaše básně jste velice inspirativní :)
12.11.2020 18:36:15 | Aria Dreamer
Určitě ta poslední věta
..vykřičet..pod stromy světa..
a čistě zase projít alejí
..tam načerpat..tu novou energii.;) *ST
Já to přiznám mívám..ale nekřičím
..jen zrychlím kroky a hlava se pročistí
..příroda léčí.
Měj se krásně milá Vlnko. :)
12.11.2020 14:40:23 | jenommarie