Sklenice Magnézia

 

ležím v posteli 

dloubu se malíkem v nose

a honím tam bubáky

 

občas nějakého chytnu

nenápadně, aby to kocour neviděl

bubáka od cvrnknu do prostoru

a otočím na další list

 

čtu Irvinga

a zjišťuji, že každým přečtením

mám Garpa čím dál raději

možná už skoro stejně

jak Owena

a tak se za oba modlím

 

dám si tabletu Magnézia

a pozoruji rej bublinek

ve sklenici s vodou

 

co bublinka

to jeden svět 

v konečném prostoru universa

 

čas šumí

prostor se naplňuje

a já čekám

 

mívám dost často křeče

a tyhle bubliny prý pomáhají

denně 

tak několika rychlými doušky

vypiju stovky světů

 

možná, že právě takto

(a podle mne to jde)

polyká život nás

aby měl prostor pro nové

 

život i smrt jsou jen představy

jen několik loků

kdy

žíznivé smrti

dolévá život

do nekonečné sklenice

bytí

 

v tom se kocour protáhne

olízne mi nos

a jen tak, 

jako by už tak nebylo

ve sklenici dost rébusů

mňoukne

 

nezměníme lokál pane?

 

odložím knížku

kterou jsem ještě nenapsal

neboť jsem zapomněl o čem že bude

 

pak se pohodlně protáhnu

srovnám záda

a strop na mě civí

a padá